Ikona sv. Cecílie

Jako malá náhrada za neuskutečněnou tradiční oslavu naší patronky v katedrále, srdci diecéze (Svatocecilské setkání), je přílohou posledního čísla velkoformátová kopie ikony sv. Cecílie, která byla zhotovena výhradně k tomuto účelu.

Její autorkou je MgA. et Mgr. Štěpánka Forejtková, která nám poskytla výklad symbolů a barev na ikoně světice.

Zlatá (svatozář)
  • V ikonografii zlato není barvou. Jako tavitelný a světlo odrážející kov ladí s obrazem ikony. Ve světle plamene svící je velmi jasnou barvou a s ostatními barvami vytváří jemnou harmonii.
  • Zlato má v ikoně význam všeobjímající přítomnosti Nejvyššího, Jeho slávy, majestátu, věčnosti. Vztahuje se k neviditelnému božskému světlu.
  • Zlaté (žluté) linie na rouchu – symbolizují to, co je nadsmyslové, božské, našemu zraku neviditelné, ukazují prozářenost osobnosti božským světlem.
Oranžová
  • Oranžová vychází z červené a zlaté (žluté) → člověk (červená) vychází z Boha (zlatá), čl. je Božím tvorem.
  • Symbolizuje pravdu, čistotu, ryzost.
Rudá, purpurová, červená (viz roucho)
  • Symbolizuje lásku, mládí životodárnou energii, vzkříšení – vítězství života nad smrtí. Zároveň je to barvou lidství, krve, mučednictví, svědectví, oběti, odvahy a statečnosti.
  • Po celá staletí byla červená či tmavě rudá až fialová připisována vládcům, hodnostářům a válečníkům. Má význam pozemské síly, důstojnosti, ale také oběti mučedníka – prolité krve, z níž klíčí nový život.
  • Červená je především významným symbolem lásky a oběti.
Bílá (viz závoj)
  • Symbolizuje pronikání Božího světla do celého světa a vesmíru, je symbolem nadčasovosti.
  • Bílá znázorňuje očištění a osvícení člověka.
  • Byla po staletí přidělena bohům. Keltští druidští kněží nosili bílé roucho. Staří Egypťané viděli bílou jako barvu radosti, nádhery a čistoty. Oblékali své mrtvé do bílých látek, protože smrt odděluje světlo od tmy, duši od těla. V Africe či Indii je bílá barvou nekonečného světa po smrti.
  • První křesťané nazývali křest očistou a osvícením. V křesťanství nově pokřtění nosí bílé oděvy jako znamení znovuzrození ke skutečnému životu. Bílá je proto barvou Božího zjevení.
Modrá (šat)
  • Jeví se jako velmi studená a nemateriální barva, přesto poskytuje průhlednost (voda, vzduch, nebe).
  • V ikonografii symbolizuje odloučení od světa, nekonečno – nebe a posmrtný život.
  • Modrá povznáší ono pozemské do sféry transcendentní, znázorňuje niterný život, moudrost a duchovní růst.
  • Za zmínku stojí, že modrá se dobře mísí s bílou, ale špatně se míchá s jinými barvami. Modrá, mísí-li se s jinou barvou, může změnit svou kvalitu na svůj úkor. Je to stejné jako ve víře a v duchovním životě.
Obrácená perspektiva (varhánky – portativ)

Ikona nikdy nezobrazuje skutečnou realitu tedy klasickou perspektivu – zužující
se obraz z pohledu diváka. V ikoně nalézáme charakteristický způsob
zobrazování tzv. obrácenou perspektivu – rozšiřující se obraz z pohledu diváka.
Je to symbol vnitřního vidění – ikona má svůj optický střed před obrazem,
v srdci pozorovatele (nikoli v nedostižném nekonečnu za obrazem). Pohled
obrácené perspektivy nahlíží věci zevnitř. Jde o Boží pohled, který jde nad
materiální, reálný svět a otevírá náš vnitřní pohled – srdce k tomu, co je
metafyzické, tj. nadpřirozené.