KTF UK v Praze a ČBK uspořádali ve středu 22. května kolokvium o liturgické hudbě s názvem "Česká liturgická hudba – otevřená budoucnost". Tuzemští i zahraniční odborníci na liturgickou hudbu společně diskutovali o dalším směřování české liturgické hudební tvorby.
„Česká liturgická hudba – otevřená budoucnost“
22. května 2024 proběhlo na půdě KTF UK kolokvium s názvem „Česká liturgická hudba – otevřená budoucnost“. Cílem a záměrem tohoto podniku bylo vytvořit platformu pro kultivovanou a strukturovanou diskuzi nad formací a směrováním repertoáru liturgické hudby v české a moravské církevní provincii.Předmětem kolokvia (společného rozhovoru) bylo zhudebnění propria ze slavnosti „Ježíše Krista Krále“ – částí introit a communio, s texty a žalmy, jak je předepisuje misál. Prakticky to byly skladby čtyřech oslovených autorů: dvou z Čech – Pavel Šmolík, Miroslav Pšenička a dvou z Moravy – František Fiala, Ondřej Múčka. Nad jejich díly byla vedena hodnotící diskuse – se zahraničními odborníky o možnostech hudebního ztvárnění těchto liturgických procesionálních zpěvů.
Proč zrovna takové zadání kolokvia o liturgické hudbě?
Naše pozornost se zvláště u slavnostních liturgických příležitostí tradičně soustředí na provedení ordinárií (figurální mše). Zpěv lidu či lidový zpěv čerpá zpravidla z tradičních zdrojů – Kancionál či Mešní zpěvy. Zpěvy proprií patří v současné době k velmi slabě rozvíjeným částem mše. V tomto ohledu je již delší dobu slyšet volání po jistém „obnovení kmenového repertoáru“ zpěvů propria. Přičemž nelze zapomenout na základní hierarchii zpěvů ve mši, kterou podtrhuje instrukce Musicam sacram (čl. 29 – první stupeň zpěvů ke mši je stručně řečeno „dialog mezi celebrantem a lidem“, druhý stupeň: zpěvy Kyrie, Gloria, Agnus Dei…, třetí stupeň: zpěvy propria).
Zadání tématu kolokvia – vytvořit antifonální zpěvy pro introit a communio slavnosti Ježíše Krista Krále – chce naši pozornost soustředit na základní téma, které není v naší současné liturgické praxi zcela rozvíjené. Procesionální zpěvy introit a communio „vtahují“ svým textem a zhudebněním doprostřed slavených tajemství. Jejich úlohou je disponovat shromážděný Boží lid pro zpřítomňované mysterium. Měli bychom tedy hledat způsoby, jak učinit tento zpěv silným momentem liturgického slavení.
Ideální podoba skladatelského příspěvku byla definována následujícím způsobem:
Zkomponujte zpěv introit a communio na slavnost Ježíše Krista Krále, a to ve dvou variantách:
1) zpěv „simplex“ – pouze pro kantora s doprovodem varhan + lid (farní liturgie),
2) zpěv „sollemnis“ – se sborem a dalšími nástroji (katedrální liturgie).
Kromě poskytnutí notového materiálu byli autoři požádáni též o prezentaci nahrávky předkládané hudby.
Tomuto odpolednímu programu kolokvia předcházely dvě přednášky. Děkan Papežského liturgického institutu sv. Anselma v Římě P. Jordi-Augustí Piqué i Collado, OSB z Montserratu přednesl téma „Současná liturgická hudba: Normy a teologie“. Prof. Kurt Estermann, Mozarteum Salzburg, dlouholetý varhaník z premonstrátského kláštera Wilten v Innsbrucku, nám ve svém příspěvku představil svůj pohled na téma „Současná liturgická hudba: Stav a tendence v Rakousku“.
Zde nabízíme krátké shrnutí těchto přednášek z poznámek přítomného skladatelsky aktivního účastníka Pavla Šmolíka:
Liturgická hudba je z hlediska teologie hudby definována funkcí a prvotním účelem kompozice, spjatostí s textem, schopností fungovat v daném kontextu akustiky, kultury a společenství a kvalitou provedení, nikoli hudebním stylem, byť preference v oblasti stylu jsou pochopitelné.
Liturgická hudba nesmí rušit mysteria bohoslužby/modlitby, ale podporovat je a má vycházet z daného společenství, aby je organicky vedla k cíli liturgie.
(přednáška – P. Jordi-Augustí Piqué i Collado, OSB)
V současné době provozovaná liturgická hudba v německy mluvícím prostředí se podvoluje tzv. mainstreamu, tj. např. z Gotteslob jsou odstraňovány soudobé kompozice ve prospěch obecného přijetí repertoáru tohoto zpěvníku.
Soudobé kompozice rakouských skladatelů těží ze stylového hlediska především z moderní modality, pracují volněji s texty ve smyslu užití nikoli výhradně textů uvedených v misálu, užívají neotřelé souzvuky i instrumentační barvy, rozbíjejí klasickou melodiku a necítí se být svázány snahou „nezdržovat“ liturgii, což se projevuje zejména v časovém rozvržení kusů i „řidší“ práci s textem a motivy (rozsáhlé nezhuštěné plochy) – na rozdíl od obvyklé práce s texty liturgického propria dle přístupu pera např. Olejníkova, Ebenova etc.
(přednáška – prof. Kurt Estermann)
Zmínění přednášející byli přizváni k nezávislému hodnocení skladatelských příspěvků kolokvia. Jako třetí zahraniční posuzovatel přijal pozvání P. Vlastimil Dufka SJ, teolog vyučující liturgiku a lit. hudbu na Trnavské univerzitě, hudební skladatel a hobojista.
Program kolokvia měl následující formulovaná kritéria:
„Liturgická hudba bude tedy tím posvátnější, čím těsněji bude spjata s liturgickým děním, ať vroucnějším vyjádřením modlitby nebo sjednocením srdcí, ať tím, že posvátným obřadům dodá slavnostnější ráz. Přitom církev schvaluje všechny formy pravého umění, pokud mají náležité vlastnosti, a přijímá je do liturgie.“ (SC 112)
Liturgická kritéria:
Hudba tím, že je začleněna do liturgie, se stává její integrální součástí, je „posvěcována a působí posvěcení“.
1) Jak zpěv svým charakterem vystihuje daný text, danou slavnost?
2) Má zpěv potenciál „uchopit – vtáhnout“ shromáždění do slavení daného liturgického úkonu? Disponuje Boží lid ke slavení dané liturgie?
3) Odpovídá svým rozsahem danému obřadu?
Hudebně-estetická kritéria (pravé umění):
„Liturgická hudba je a má být uměleckým dílem, má oslovit ducha i duši všech účastníků bohoslužby.“
4) Hudební řeč, styl – originalita (osobitost) × nevybočující hudební jazyk
5) Odpovídající forma – doprovází skladba daný liturgický úkon?
6) Užitelnost v praxi
Struktura odpoledne byla naplánována následně:
Nejprve se zabývat všemi skladbami introit, v druhé části odpoledne pak communio.
- kolo poslechů – Nechat postupně zaznít všechny příspěvky. Po každém zaznění nechat chvíli ticha „na doznění“.
- kolo poslechů – po každém příspěvku nechat promluvit každého z hostů (P. Jordi-Augustí Piqué y Collado, Kurt Estermann, P. Peter Dufka) – jak jsou dle něj naplněny kategorie kritérií pro danou skladbu.
Reakce přítomných autorů (dopředu napsali krátkou anotaci ke svým skladbám – viz níže), shrnutí pozvaných hostů – co je smyslem daného zpěvu introit a jak se jej podařilo uskutečnit ve vybraných ukázkách. Možné komentáře a dotazy přítomných v publiku.
Z anotací zúčastněných skladatelů vybíráme jejich komentáře k vlastním skladbám:
Způsob vytvoření skladeb a zvolené principy, z nichž jsem při tvorbě vycházel, vedla snaha, aby hudební styl kompozice navazoval na principy gregoriánského chorálu a vokální polyfonie jako dvou hlavních inspiračních zdrojů, které mají „vyjádřit nevyčerpatelné bohatství Tajemství, které liturgie předkládá, a napomáhat tak aktivní účasti (ve smyslu participatio actuosa, ne vždy nutně participatio activa) věřících na jejím slavení“. Hudební forma introit vychází v mém příspěvku ze střídání dvou prvků, kterými jsou jednohlasé ritornely varhan a vícehlasý zpěv sboru. Ritornely varhan jsou důsledně jednohlasé, čímž navazují na gregoriánský chorál. Varhany začínají na finále, sbor pak od 7. stupně. Mnohé z antifon v tomto modu v Graduale Romanum takto začínají a je tím podpořeno jednoznačné určení tonality. Harmonie je v podstatě tonální, pouze s vybočením v závěru antifony. Takt byl zvolen nepravidelný 7/8, 5/8 atd., zde styl kompozice navazuje na gregoriánský chorál, kde je tep nepravidelný, podřízený slovu. (M. Pšenička)
Formu zhudebnění antifony communio jsem sestavil ve dvou odlišných nápěvech. Velmi jednoduchý žalm v mixolydickém plagálním modu je pro varhaníka – dle mého názoru – dostatečně snadný k naučení a použití během communia. Sborové moteto počítá se zapojením lidu při opakování antifony, která je mírně náročnější, postavená v dórském autentickém modu, nepřesahující rozsah, který máme v našich zpěvníkových písních. Moje třetí zpracování antifony k přijímání zapojuje kromě varhan i další hudební nástroje. V prvních dvou slokách je markantním – napřed v ženském ansámblu a poté i v mužském – opakované použití sousloví „Hospodinův hlas“ – protože prakticky celý žalm o něm vypráví. Třetí sloka je v tomto ohledu volnější, snaží se více podtrhnout textové vyznění žalmu.
Na konci každé sloky je v doprovodu použito tematického předělu s připomenutím začátku antifony, aby bylo zřejmější, kdy se nastupuje opět v plném zvuku i s Božím lidem. (O. Múčka)
Naplnil se původní záměr – otevřít společnou diskuzi nad směrováním liturgické hudby v našem jazykovém prostoru?
Snad lze konstatovat, že se jednalo o příležitost společně nad prezentovanými ukázkami hudby přemýšlet a naznačit tak základní směr, kudy a jak formovat repertoár liturgické hudby v ČR.
Přispělo kolokvium k projasnění tématu hudebně-liturgického zpracování introit a communio?
Reaguje P. Šmolík: V diskuzi po prezentaci skladatelských příspěvků byly z hlediska teologického dostatečně přesně definovány obě části, široké možnosti způsobu jejich kompozice i jasná pravidla, která není vhodné z hlediska liturgického překračovat. Nejen teoretické přednášky, ale i praktický rozbor předložených antifon ukázaly nejdůležitější aspekt celého problému kompozice hudby pro obnovenou liturgii: jsme dalecí konsensu pohledů teologicko-liturgického a kompozičního na tuto problematiku. Otázkou je, zda vlastně lze vůbec stanovit nějaký obecně platný model. Nejen my v Čechách jsme tedy pouze na relativním počátku cesty za současnou liturgickou hudbou, která je však důležitá pro neustále opakované snahy pochopit požadavky současné liturgie a vyhovět jim.
Nacházíme se totiž – a to už od počátku 20. století – v období hudební historie, které lze nejlépe charakterizovat jako „polystylové“. Poprvé v historii provozujeme hudbu s převahou předchozích stylových období a hudbu populární, z valné většiny těžící z tradic hudby 19. století a neofolkloristických tradic přelomu století + jazzu. V takovéto situaci nelze prostě prohlásit, že tonalita je překonaným systémem a jediným řešením je užití zvukového materiálu skladatelů postmoderny. Popírali bychom tak fakt existence směrů, jako je minimalismus apod. Navíc je situace širokého znovuoživení zájmu o hudbu předchozích staletí pregnantním poselstvím posluchačů toužících po snadněji reflektovatelné hudbě. Na druhé straně nelze z pohledu uměleckého zůstat u užití mainstreamového jazyka typu Taizé. V této situaci obě strany – posluchači / autoři a interpreti – musejí nutně udělat krok vstříc sobě: Je třeba zařazovat soudobou liturgickou hudbu ve vhodných místech a časech (jako sůl, tj. v malé míře, jak zmínil prof. Estermann), na druhé straně však je nutné komponovat i ve smyslu teze výše uvedeného P. Jordiho, že „pro danou farnost bude ideálně skládat osoba uvnitř ní dlouhodobě praktikující život z víry“. Hudba, která bude věřící přes svou kompoziční kvalitu esteticky pohoršovat, těžko přispěje např. v případě introitu k přípravě shromáždění na slavení liturgie.
Kam bude směřovat česká liturgická hudba?
Smyslem tohoto kolokvia bylo vykročení na cestu společného hledání a vytyčení směru pro další liturgickou hudební tvorbu. Můžeme konstatovat, že nikdo neví, jak má aktuální liturgická hudba konkrétně vypadat.
Vydáváme se tak na cestu kladení si otázek a společného hledání uprostřed provozování praxe, která jediná ukáže, že co je nosné pro konkrétní společenství Božího lidu, má svou výrazovou a duchovně-liturgickou výpovědní hodnotu a sílu.
Jak pokračovat lépe – vytvářet hudbu, která bude současná, krásná, bude člověka pozvedat, zaujme Boží lid, umožní přítomným účastnit se liturgie. Uskutečněné setkání neslouží k poskytnutí okamžitých odpovědí, ale k tomu, abychom si tyto otázky jasně formulovali a začali odpovědi hledat. (P. Radek Tichý)
Představené skladby a ukázky budou se souhlasem autorů prezentovány na webu liturgie.cz. Budou tak dány k dispozici veřejnosti, aby mohly projít „ohněm praxe“ – širším posouzením, a především k tomu, aby pokud možno vstoupily do běžného liturgického provozu.
Díky všem, kteří toto kolokvium podpořili: ČBK a její liturgická komise – a její sekretář P. Radek Tichý, KTF UK – děkan P. Jaroslav Brož. Nutno podotknout, že celou akci podpořila ČBK, která autory odměnila drobným honorářem. Díky všem, kteří se mohli zúčastnit – ať už jako aktivní skladatelé, posuzující odborníci nebo participující zájemci o téma tvorby současné liturgické hudby.
Cestu formace a tříbení na poli liturgické hudby spatřuji jako úkol naší generace. Kultivovaná a poučená diskuze, společná reflexe vzniklých děl a také navazující inspirativní podněty (objednávka ze strany církve) – to jsou cesty, které přinesou své dlouhodobé ovoce.
Podaří se nám navázat na velikány předchozí generace tvůrců české liturgické hudby? Má česká liturgická hudba otevřenou budoucnost?
Věřím, že se na tento krok podaří v dohledné době navázat další obdobnou akcí, která účinně přispěje k formování a kultivování liturgicko-hudební půdy v české a moravské církevní provincii.
Christian Pšenička O.Praem
